Profesor RNDr. Karel Wiesner byl mimoradne vyznamny cesky fyzikalni a organicky chemik, kteremu uplynula smutna doba branila uplatnit se ve sve vlasti, cehoz dusledkem je, ze ponekud unika pozornosti nasich chemiku mladsi generace. Dne 23. listopadu 1994 by se byl dozil 75 let a o dva dny pozdeji si pripominame 8. vyroci jeho predcasneho skonu. Narodil se v Praze a po maturite na gymnasiu v Chrudimi zacal v roce 1938 studovat v Praze chemii soucasne na CVUT i na Karlove universite. Po uzavreni ceskych vysokych skol v roce 1939 nasel utociste v laboratori R. Brdicky v Radiologickem ustavu Na Bulovce v Praze, kde si zdokonalil znalosti v elektrochemii a fyzikalni chemii vubec. Venoval se potom samostatnemu polarografickemu studiu oxidoredukcnich systemu, coz vedlo jiz od roku 1942 k publikovani puvodnich praci. Jeho nejdulezitejsi vysledek byl objev polarografickych kinetickych proudu, ktery umoznil studium nekterych mimoradne rychlych reakci. V roce 1943 se K. Wiesner pripojil k vyzkumnemu tymu farmaceuticke tovarny J. Fragnera v Dolnich Mecholupech a stal se klicovou osobou pri izolaci ceskeho penicilinu "mykoinu BF 510".
Po skonceni valky jiz v rijnu 1945 ziskal K. Wiesner na ustavu J. Heyrovskeho titul doktora prirodnich ved. Pusobil pak jako asistent na tomto ustavu. Leta 1947-1948 stravil praci v laboratori V. Preloga na Ustavu organicke chemie E.T.H. v Curychu a preskolil se na nadseneho organickeho chemika. Koncem roku 1948 prijal nabidku profesury na Ustavu organicke chemie university ve Frederictonu (New Brunswick) v Kanade. S rodinou se presunul do noveho pusobiste a behem kratke doby vybudoval funkce schopne uciliste a vedecke pracoviste. Prisli studenti a on rozvinul svuj tvurci talent. Jiz v letech 1953-1954 bylo na ustavu pod jeho vedenim udeleno prvnich 13 doktoratu. Po kratke episode "prelogovske" tematiky rozsiril K. Wiesner prechodne svou pozornost na struktury alkaloidu ruznych typu a vyresil strukturu komplikovaneho diterpenickeho insekticida ryanodinu. Wiesnerova reseni byla brilantni a originalni a pritahovala nejen studenty a doktorandy, ale i vyznamne predstavitele chemie prirodnich latek.
Od roku 1956 se K. Wiesner soustredil na reseni struktur hexacyklickych akonitovych alkaloidu z omeju a stracek. Vrcholem bylo vyreseni struktury akonitinu, publikovane v roce 1963 v nasem Collection. V letech 1962-1964 docasne opustil Fredericton a prijal funkci reditele vyzkumu farmaceuticke firmy Ayerst v Montrealu, kde inicioval a ridil nekoli uspesnych projektu. Po navratu do Frederictonu byl osvobozen od pedagogickych zavazku a ziskal titul "Research Professor". V roce 1967 se jako navstevnik vratil do Prahy a proslovil nekolik impozantnich prednasek. V te dobe jiz pracoval na totalnich syntezach alkaloidu, jejichz struktury vyresil. Synteza alkaloidu akonitove serie byla rozvrzena do 4 generaci a vyvrcholila zdolanim hexacyklickych a polysubstituovanych bazi talatisaminu a 13-desoxydelfoninu. Tim povazoval cile vytcene v tomto smeru za dosazene. V roce 1971 znovu navstivil Prahu a zucastnil se tez VI. Konference o isoprenoidech v Tatranske Lomnici v roce 1977. Pocinaje rokem 1974 se K. Wiesner venoval syntezam umelych kardioaktivnich steroidnich glykosidu, u nichz usiloval o snizeni toxicity pri zachovani aktivity. Dosahl vyznamnych uspechu, avsak dosazeni cile prekazila zhoubna choroba, ktere podlehl 27. listopadu 1986.
Prace K. Wiesnera, ktery vychoval celou generaci vyznamnych chemiku, byla mimoradne uspesna a byla na mezinarodnim foru zhodnocena mnoha poctami. Pres desitky let pobytu v zahranici a pres sve kanadske obcanstvi zustal Karel Wiesner do smrti dobrym Cechem a mnoha ceskym chemikum pomohl. Zaslouzi si nas obdiv a dik.