Hofmann, podobne jako pozdeji Kekule, byl priveden ke studiu chemie pod vlivem oslnujicich prednasek profesora Liebiga na Universite v Giessenu, kde Hofmann zacal studovat prava. Jako Liebiguv zak a pozdejsi docent na Universite v Bonnu se roku 1845 seznamil s anglickou kralovnou Viktorii a jejim manzelem princem Albertem, kteri navstivili v Bonnu byt, ve kterem Albert kdysi jako student bydlel a kde mel nyni Hofmann soukromou laborator. Kralovsti hoste byli zaujati Hofmannovym vykladem o chemii a projevili zajem o jeho presun do Londyna. Po kladnem posudku od Liebiga Hofmann do Londyna odesel a stal se reditelem Royal College of Chemistry. Zde mel velmi dobre podminky a laborator se 40 pracovnimi misty, takze mohl se spolupracovniky rozvijet vyzkum hlavne alifatickych a aromatickych aminu. V tomto oboru a v dalsich byl cinny i na Berlinske universite, kam presel roku 1865. Hofmann mel povest vynikajiciho prednasece; presto ze zpocatku prednasel uz od seste hodiny ranni, studenti na prednasky chodili. Hofmannovy prednasky, bohate na demonstrace, casto pripominaly divadelni predstaveni. Hofmann si toho byl vedom a jednu prednasku zahajil slovy "Meine Herren, in der gestrigen Vorstellung, pardon Vorlesung . . .". K prednasce, pri ktere chtel demonstrovat belici ucinek chloru, prinesl svazecky fialek a po odbarveni je rozhodil s pratelskym a galantnim gestem mezi sve posluchace. V Londyne i v Berline poradal prednasky pro vznesenou spolecnost, roku 1875 v Berline dokonce pred cisarskym manzelskym parem. Roku 1867 zalozil spolu s A. Baeyerem Nemeckou chemickou spolecnost a byl jejim dlouholetym predsedou. Profesor Hofmann se tesil velike vaznosti nejen pro sve vedecke zasluhy, ale i pro dokonale vystupovani, schopnost jednat a mluvit nekolika jazyky. Pri oslave Hofmannovych sedesatych narozenin roku 1878 ve velkem koncertnim sale v Berline se seslo 1500 ucastniku, studentu vsech fakult a dalsich osobnosti. Hofmann pak pozval k veceri 200 osob, zastupcu studentu, spolupracovniky, pratele a kolegy. K jeho sedmdesatym narozeninam mu byl cisarem Friedrichem roku 1888 udelen slechticky predikat von. Po oslave narozenin studenti sveho oblibeneho profesora odnaseli na ramenou do jeho bytu. V letnim obdobi byvalo zvykem usporadat vylet pro studenty a spolupracovniky parnikem po Spreve a vecerni navrat ukoncit ohnostrojem. Hofmann byl i poeticky nadan, skladal basnicky a zvlaste sonety, ktere deklamoval sve manzelce. Byl celkem ctyrikrat zenat (prvni manzelka, neter Liebiga, brzy zemrela na tuberkulosu) a mel jedenact potomku. Do vysokeho veku se tesil dobremu zdravi, az do 74 let byl pedagogicky cinnym. Dne 5. 5. 1892 absolvoval dvouhodinovou prednasku, pak zkousel, zucastnil se vedeckeho zasedani a vecer nad nedokoncenym rukopisem prace o pusobeni jodu na thiobenzamid ho prepadla nevolnost, po ktere brzy zemrel. Zanechal jmeni v hodnote nekolika milionu, ktere z valne casti ziskal z vynosu svych patentu o synthetickych barvivech.