Střípky a klípky o světových chemicích

Alexander Robertus Todd (1907-1997)

Nedávno (10. 1. 1997) zemřelý britský organický chemik Todd pocházel z Glasgowa. Chtěl studovat medicínu, ale po úrazu - fraktuře levého lokte - kterou lékař narovnal bez anestese, Todd ztratil o medicíně iluze a rozhodl se pro chemii. Horlivě experimentoval doma, dokonce se mu podařilo propálit koberec. Na univerzitě v Glasgowě sice sklízel neúspěchy v analytické chemii, ale zato se mu dařilo v organických laboratořích. Doškolení v chemii přírodních látek, o které jevil zájem, se mu dostalo na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem pod vedením profesora W.Borscheho, žáka O.Wallacha, a poté na Oxfordské univerzitě u profesora R.Robinsona. Po přechodném působení na univerzitě v Manchesteru, kde vyhrál v konkursu proti starším J. W. Cookovi a R. P. Linsteadovi, zakotvil Todd roku 1944 v Cambridgi.

Todd se zabýval mimo jiné syntézami vitaminů B₁a E, strukturou vitaminu B₁₂, složek hašiše a barviv mšic, ale hlavně nukleotidy, z nichž několik připravil synteticky. Roku 1957 získal Nobelovu cenu a pět let poté titul Baron Todd of Trumpington in the County of Cambridge. Profesor Todd se roku 1934 oženil s farmakoložkou Alison Daleovou, mají dvě dcery a syna, který je chemikem.

Ve svých vzpomínkách¹Todd zachytil řadu zajímavých příhod. Na univerzitě v Manchesteru, kde byl nejmladším profesorem, se jednou večer domáhal vstupu do ústavu. Vrátný, který Todda pokládal za studenta, ho odmítl vpustit s odůvodněním, že student smí večer do laboratoří jen se svolením profesora. Na inspekci nové chemické zbraně v Portonu Todd si jako silný kuřák chtěl v kasinu u barmana koupit cigarety. Barman ale měl instrukce, že důstojníci mají nárok na 20, ostatní pak jen na 10 cigaret. Když na otázku barmana, co je zač, Todd odvětil, že profesorem organické chemie v Manchesteru, barman rozhodl, že dostane jen pět cigaret. Todd píše, že od té doby nemá valné mínění o společenské prestiži vysokoškolského profesora. Roku 1949 se Todd podrobil operaci žlučníku a vyoperovaný žlučníkový kámen si ponechal. Později se pochlubil profesoru Robinsonovi, že syntetizoval cholesterol. Robinson měl Toddovi za zlé, že nebyl o této práci informován, načež když Todd Robinsonovi ukázal svůj žlučníkový kámen, vše se obrátilo v žert. Robinson měl široké zájmy, se spolupracovníky rád řešil křížovky, ale na druhé straně postrádal soustředění na experimentální činnost, byl velmi emotivní, kritický a odmítavý k názorům jiných autorů².

Todd vzpomíná, že po převzetí zlaté medaile k Nobelově ceně celník po návratu ze Stockholmu požadoval zaplatit vysoké clo za medaili, i když Todd prohlásil, že jde o zlatou medaili k Nobelově ceně, ale celník o Nobelově ceně nic nevěděl. Teprve když Todd prohlásil, že příhodu zveřejní v tisku, celník ustoupil.

Todd hrál v mládí kopanou, tenis, tančil a chodil do divadel. Měl talent na jazyky, učil se hovorovou ruštinu a na konferenci v Haifě přednášel dokonce hebrejsky zpaměti. Roku 1962 se Todd zúčastnil pražské mezinárodní konference o přírodních látkách, proslovil přednášku o barvivech mšic a zažehl táborový oheň k otevření společenského programu v parku v Průhonicích.

LITERATURA
1. Todd A.R.: A Time to Remember. Cambridge University Press, Cambridge 1983.
2. Prelog V.: My 132 Semesters of Chemistry Studies, str.91, 92. American Chemical Society Washington, DC 1991.

M. Ferles

Některá výročí připadající na rok 1997

Roku 1697 zemřel alchymista a lékař, profesor pražské univerzity Jakub Jan Václav Dobřenský z Černého Mostu (1623-1697). Zanechal po sobě 8 svazků díla Miscellanea chymica, položil základ k patologické anatomii a prováděl i klinickou výuku mediků.

Před 300 lety se narodil Joannes Antonius Scrinci (1697-1773), profesor pražské lékařské fakulty, který jako první v Praze přednášel od roku 1746 chemii a fyziku. Zabýval se rozborem minerálních pramenů.

Letos připomeneme 150 let od narození několika významných chemiků: Heinrich von Brunck (1847 až 1911), technolog a pozdější ředitel BASF, participoval na technologii zkapalňování chloru a na syntéze indiga. Heinrich Fresenius (1847-1920), se věnoval podobně jako jeho otec Carl Remigius Fresenius analytické chemii a stal se po otci vydavatelem časopisu Zeitschrift für Analytische Chemie. Icilio Guareschi (1847-1918), profesor farmaceutické chemie v Turinu, je mimo jiné autorem syntézy pyridinových derivátů a beta,beta-dialkylglutarových kyselin. Achille Le Bell (1847-1930), pařížský soukromník, současně s J.van't Hoffem uveřejnil roku 1874 teorii architektury organických molekul. Emanuele Paterno di Sessa (1847-1935), profesor na univerzitě v Římě, rozvinul už roku 1869 teorii tetraedrické konfigurace molekuly methanu. Roku 1909 popsal fotochemickou cykloadici ketonů na dvojnou vazbu (reakce Paternova-Büchiho). Otto Walach (1847-1931), profesor na univerzitě v Göttingenu, lauerát Nobelovy ceny (1910) je hlavně průkopníkem chemie terpenů¹.

Sto let uplynulo od úmrtí Victora Meyera (1848 až 1897), profesora univerzit v Göttingenu a v Heidelbergu, objevitele thiofenu, průkopníka chemie oximů a alifatických nitrolátek. Větší počet významných chemiků se před sto lety narodil: Sir Charles Robert Harington (1897až 1972), profesor patologické chemie v Londýně, objasnil strukturu hormonu thyroxinu. Odd Hassel (1897-1981), profesor fyzikální chemie v Oslo, laureát Nobelovy ceny (1969). Spolu s D. Bartonem je tvůrcem teorie konformace organických molekul. Sir Cyril Norman Hinshelwood (1897-1967), profesor fyzikální chemie v Oxfordu, laureát Nobelovy ceny (1956), se zabýval hlavně studiem mechanismů organických reakcí. Ronald George Wreyford Norrish (1897-1978), fyzikální chemik v Cambridgi, laureát Nobelovy ceny (1967) za výzkum v oblasti rychlých reakcí. Paul Schlack (1897-1987), vedoucí sekce výzkumu vláken v Hoechstu, propracoval výrobu polyamidu 6. Tadeusz Reichstein (1897-1996), profesor ETH a pak basilejské univerzity, nositel Nobelovy ceny (1950), průkopník výzkumu kortikoidů a autor syntézy vitaminu C, která se provádí technologicky. Reichstein se dožil 99 let, patří k nejstarším chemikům (M.E.Chevreul 103 let, Emmet Reid 101 let). Georg Wittig (1897-1987), profesor v Heidelbergu, laureát Nobelovy ceny (1979), je znám hlavně objevem syntézy nenasycených sloučenin kondenzací fosforylidů s karbonylovými sloučeninami (Wittigova syntéza).

Sto let uplyne od narození dvou profesorů VŠCHT Praha: Rudolfa Bárty (zemřel 1985) a Rudolfa Lukeše²(zemřel 1960). Bárta se zabýval chemií a technologií skla, keramiky, žárovzdorných materiálů a cementu. Lukeš je zakladatelem organické syntézy, chemie heterocyklů a alkaloidů v našich zemích. Je autorem moderní výuky organické chemie, kdy je současně probírána chemie sloučenin alifatických a aromatických.

Letos připadá 50 let od úmrtí těchto chemiků: Johannes Nicolaus Bronsted (1879-1947), fyzikální chemik v Kodani, tvůrce moderní teorie kyselin a zásad. Franz Fischer (1877-1947), ředitel KWI für Kohlenforshung v Mülheimu. Spolu s Hansem Tropschem, rodákem z Plané u Mariánských Lázní (1889-1935), vypracoval metodu katalytické syntézy pro technické účely. Moses Gomberg (1866-1947), profesor univerzity v Michiganu, objevil stabilní radikál trifenylmethylu a je autorem syntézy biarylů pomocí diazoniových solí. Carl Mannich (1877-1947), profesor farmaceutické chemie v Göttingenu, Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně, je objevitelem reakce ketonů s formaldehydem a sekundárními aminy, která vede k b-aminoketonům (Mannichova reakce).

1. O Wallachovi a Meyerovi pojednávají stati "Střípky a klípky o světových chemicích" v předešlých číslech Bulletinu., viz Bull ČSCH 27 (podzim), 12 (1996).

2. O Lukešovi, viz. Chem. Listy 91, 215, 305, 308, 309, 310 (1997).

Miloslav Ferles