Z dějin naší chemické heraldiky (osobní vzpomínka)
Významný rok 1968 zasáhl i do činnosti Československé společnosti chemické nezanedbatelným způsobem. Spád revolučních událostí znemožnil konání pravidelného sjezdu a tedy také volbu nového Hlavního výboru. Činitelé, jimž blaho Společnosti leželo na srdci, přijali rozhodnutí provést volby nového výboru korespondenčním způsobem. Něco takového bylo ve státě řízeném ústřední vůlí rodné strany neobvyklé, nepochopitelné a především vymknuté z jakékoliv kontroly. Strana však procházela hlubokou krizí, bdělost a ostražitost značně polevily a ostatně ani členové strany mezi funkcionáři Společnosti nepatřili ke kastě nesmiřitelných. A tak volby nového výboru proběhly úspěšně. Bylo to na dlouhou dobu naposledy.
Výsledky voleb, které proběhly v roce 1969, byly oznámeny 5. ledna roku následujícího a mezi novými funkcionáři byl i pisatel této vzpomínky jako hospodář. Protože býval účasten jednání Hlavního výboru již několik let předtím jako zástupce odborné skupiny pro anorganickou chemii, byl důkladně seznámen se způsobem práce výboru, znal většinu jeho členů i šustoty v zákulisním jednání. A tak došlo na staré české přísloví o novém koštěti. Příležitost mést se naskytla snadno. Na jedné z předchozích schůzí, jejíž datum konání už asi zůstane zatajeno, předložil jeden ze členů výboru návrh znaku Společnosti. V zápisech to nebylo zachyceno, snad proto, že se tento návrh nesetkal s kladným ohlasem a nebylo o něm dále jednáno. Podezření, že návrh podal tajemník Dr. Hanč je sice pravděpodobné, leč neprokazatelné a kdo byl autorem znaku nebylo uvedeno.
Nový hospodář, který převzal agendu od Dr. Hebkého, předložil na schůzi předsednictva dne 4. února 1970 návrh emblému (jak praví zápis) a předsednictvo pak 25. 2. 1970 jednomyslně rozhodlo předložit jej Hlavnímu výboru, který se sešel o dva dny později. Schůze Hlavního výboru Společnosti se konala v zasedací síni prezídia ČSAV v Praze na Národní třídě a podle zápisu hospodář Společnosti "dal kolovat vzory emblému razítka, jehož záhlaví se mělo měnit u jednotlivých složek Společnosti. Členové vybrali nejvhodnější velikost emblému. Dále navrhl, aby místo každoročního vydávání členské legitimace byly zavedeny legitimace knížkového typu pro vlepování příspěvkových známek".
Díky tomu, že navržený emblém nalezl hned využití na razítcích všech složek Společnosti, tedy i všech odborných skupin, a byl hlavním výtvarným motivem první stránky legitimace i příspěvkových známek, nestálo nic v cestě i jeho dalšímu využití. Krátce na to byl použit i do záhlaví Bulletinu, který dostávali všichni členové v rámci členských příspěvků a zdobil předsednické tribuny na sjezdech, konferencích a odborných setkáních Společnosti a jejích složek. Je už všem členům dobře znám.
Stojí tedy jistě za to podrobit diskusi jeho výtvarnou stránku. Snahy najít pro chemické společnosti nějaký vhodný znak jsou starého data a setkáváme se s nimi po celém světě. S hlediska výtvarného je nasnadě použití motivu strukturního vzorce benzenu s jeho vysokou souměrností a jednoduchostí. V minulosti jej použili v některých případech organici v době pontifikátu prof. Lukeše, jemuž to ani neorganičtí členové nemohli odepřít. Podle vzpomínek pamětníků byl nejpravděpodobnějším jeho autorem doc. Ivan Ernest. Znak se objevil na tehdy vydaných odznacích, medailích a ročence, ale nebyl použit na razítku ani hlavičce papírů Společnosti. Snad díky tomu upadl v zapomnění. Proti benzenovému jádru hovořilo i to, že písmena zkratkového označení měla jinou souměrnost a na obkroužení celým názvem byl benzen malý. Svrchu zmíněný a nepřijatý návrh měl jako hlavní výtvarný motiv zkumavku, tedy nádobku sjednocující všechny chemiky, ale její protáhlý tvar se hodil spíše na jehlici do kravaty, než na emblém. Použití Erlenmeyerovy baňky odstraňovalo mnohé obtíže. Byla chemikům velmi sympatická především pro svou stabilitu, snadné vymývání, dostupnost vnitřních prostor a snadný přestup tepla. Nesnášela pouze vakuum a to jí valná většina tehdejších chemiků odpouštěla. Obdána obdélníkovým rámečkem dělila plochu na dvě části. Vnitřní obsahovala písmeno "CH" vyznačující odbornost Společnosti a jejích členů, vnější nesla písmena "Č" jako znak státní příslušnosti a "S" pro organizační formu. Již tehdy tedy předvídal emblém možnou dezintegraci Československé společnosti chemické na českou a slovenskou složku, i když v té době rozdělení Československa nenapadalo ani penzionované členy Hlinkových gard.
Závěrem budiž vyjádřeno uspokojení nad více než čtvrtstoletím emblému, znaku či loga (jak se nyní říká) provázejícím Českou společnost chemickou a její členy, orgány i složky při veškeré její prospěšné činnosti a doufat, že si úspěšně povede i v dobách budoucích. Ješitný autor si může pod vousy dodat s Horatiem "exegi monumentum aere perennius" (vzdělal jsem pomník kovu trvalejší). Brání mu v tom jen oholená tvář.
Lubor Jenšovský