Chemik na studiích, cestách a "prodloužené služební cesty"

Chemik ve Francii

Pro české rčení, že si někdo žije jako "jako prase v žitě", je v němčině ekvivalent "má se jako Pán Bůh ve Francii". Po roce a půl, co jsem měl možnost ve Francii pracovat, to mohu jen potvrdit. Nezbytným předpokladem je ovšem znalost francouzštiny. I když v laboratoři se vždy domluvíte anglicky a zvláště ze začátku je to nezbytně nutné, abyste vůbec mohli začít pracovat, tak pokud nehodláte využívat pouze služeb hotelů od čtyřech hvězdiček výše, je znalost alespoň základů francouzštiny nutná. Při pobytu delším než jeden měsíc, musíte mít vízum s pracovním povolením, které Vám vydá velvyslanectví na základě podkladů, které Vám zajistí zvoucí strana. Po příjezdu na místo se musíte hlásit na prefektuře, která Vám vydá potvrzení, že jste požádali o vydání "carte de séjour" neboli pobytové karty. Tu ovšem nemusíte dostat ani po půl roce. Při jednání na úřadech je vůbec dobré obrnit se trpělivostí, pestrost protichůdných informací a kompetence úřednic silně připomíná domovinu. Při zajišťování ubytování Vám zvoucí strana určitě pomůže, rozhodně počítejte s tím, že to nebude levné. O cenách kolejí nemám přehled, zařízená garsoniéra může stát podle kvality a velikosti od 2 500 FRF do 3 200 FRF. K tomu ještě nutno připočíst elektřinu (od 150 až do 350 FRF měsíčně, máte-li elektrické přímotopy a elektrický bojler). Údaje o cenách jsou z období '93/'94 (roční míra inflace je cca 3%) a pro oblast Ile de France (Paříž a čtyři přilehlé departementy). Mimo tuto oblast je o poznání levněji (pro ilustraci platy vědeckých pracovníků v C.N.R.S., francouzském ekvivalentu naší Akademie věd, v oblasti Ile de France jsou o 10% vyšší než jinde). Naproti tomu potraviny jsou relativně levné, takže pokud si budete vařit, můžete vystačit s cca 1200 FRF měsíčně (včetně obědů v menze či obdobném ústavním zařízení). Veřejná doprava s výjimkou pařížského metra je relativně drahá, 6 km autobusem na předměstí Vás může přijít na 13 FRF. V relaci s veřejnou hromadnou dopravou je cena benzinu nízká - 5,50 FRF/litr. Z časových důvodů proto jezdí většina i mladých vědeckých pracovníků vlastním autem. Proto se i většina oslav celolaboratorního významu odbývá v poledne formou "aperitivu", aby se večer mohlo jet opět autem (ve Francii je povoleno 0,5 promile alkoholu v krvi, ovšem pokud nic neprovedete; v případě nehody je to okolnost přitěžující). Automobil imatrikulovaný v České republice nemusíte ve Francii přihlašovat, pokud délka vašeho pobytu nepřesáhne jeden rok. Jestliže v případě delšího pobytu počítáte s cestami do Čech, je dobré se před výjezdem z Francie informovat na prefektuře, jestli nepotřebujete výjezdní vízum (visa de sortie). Příslušné předpisy se neustále mění (viz výše) a vyhnete se tak případným nepříjemným komplikacím při návratu do Francie.

Ráno po příchodu do práce se pěstuje vzájemné podávání rukou a obvyklé "Comment allez vous?". Hlavně si dejte pozor, abyste někoho nepozdravili během dne podruhé - urazil by se, že ho přehlížíte, když si nepamatujete, že už jste se jednou ten den viděli. Na dohodnuté schůzky choďte včas, Francouzi sice rozhodně nejsou, s výjimkou jídla a pití, perfekcionisté, ale přijít někam pozdě se považuje za neslušnost. Na pozvání do rodiny si můžete počkat tak minimálně jeden měsíc, ale i déle (doporučuji prostudovat si "Zápisky majora Thompsona" od Pierra Daninos, postřehy tam uvedené stále platí, i když vědečtí pracovníci jsou postupně pozitivně ovlivňováni kosmopolitismem díky svým pobytům ve Spojených státech a Kanadě). Rozhodně si neuškodíte, obětujete-li cca 30 až 40 FRF na kytici pro paní domu, zvláště při prvním pozvání. Ujišťuji, že se vám to bohatě vrátí.

Francouzi, ale i Francouzky jsou dobří řidiči, takže se jezdí svižně, ale slušně. Pokud se potřebujete někam vtlačit nebo přetraverzovat přes několik jízdních pruhů, každý vás pustí, ale váš úmysl musí být jednoznačný a nesmíte příliš váhat. Kdo zaváhá, nejede, anebo jede, ale někam úplně jinam, než původně chtěl. Pokuty za rychlou jízdu, jízdu na červenou nebo špatné parkování jsou vysoké (až tisíce FRF, naštěstí to nemám z vlastní zkušenosti), takže se doporučuje předpisy dodržovat. V neděli a o svátcích, leckde i v sobotu, se na parkovištích s parkovacími automaty parkuje zadarmo (s výjimkou samého centra Paříže v okolí Champs Elysées). Parkovat zdarma lze téměř vždy u velkých obchodů, kde navíc prodávají i značně levnější benzin.

Vlaky jsou ve Francii relativně drahé, zato jezdí na čas a taková jízda TGV (vlak o vysoké rychlosti) je skutečně zážitkem (Paříž - Grenoble, cca 650 km, za 3 hodiny 10 minut, na minutu přesně, přitom posledních sto kilometrů z Lyonu do Grenoblu jede vlak pouze 100 km/hod, protože jede po normální trati). Zpáteční jízdenka stála 650 FRF.

Mít k dispozici auto se vyplatí i z důvodu nákupů - ceny potravin a ostatního zboží denní potřeby jsou nepřímo úměrné velikosti nákupního centra a jeho vzdálenosti od středu města. Rozdíl mezi cenou v malé samoobsluze ve městě a cenou v hypermarketu může být 30 až 50%. I když k hypermarketům jezdí hromadná doprava, to, co ušetříte na nákupu, dáte za jízdenku, protože víc toho prostě neunesete, takže bez auta to za tu námahu nestojí. Obdobně je to i s cenou za bydlení. Prudce klesá úměrně vzdálenosti od možností hromadné dopravy. Ono i časté mýto na dálnici (až necelý 1 FRF/km) nemusí být pro automobilistu strašákem. Jednak jde silnici s mýtem (peage) téměř vždy objet jinudy a pokud to nejde, tak se často mýto ani neplatí.

Když už je odborný program pobytu splněn, stáčí se mysl vědeckého pracovníka pochopitelně směrem ke kultuře a turistice. V tom jsou možnosti nepřeberné a na své si přijdou jak milovníci hradů, zámků a galerií, tak i skalní sportovci a železní mužové a ženy. Všude jsou turistické informační kanceláře (Bureau de Tourisme), kde si zadarmo můžete nabrat horu prospektů a mapek o tom, co v daném regionu stojí za to vidět. Kvalitní turistické mapy pak stojí 40 až 60 FRF. Milovníky sjezdového lyžování nemusí rmoutit, jestliže jejich pobyt vyjde na letní měsíce. Letní lyžování na ledovcích ve výškách 2500 až 3000 m je doporučeníhodný zážitek. Zapůjčení lyžařského vybavení nepřijde až tak draho. Zdatné lyžaře upozorňuji, aby si zkontrolovali nastavení bezpečnostního vázání na zapůjčených lyžích, protože většinou bývá nastaveno na nejnižší stupeň, takže při razantní jízdě po zledovatělém terénu vypne samo a následující pád, zpravidla přímo na ústa, je značně nepříjemný (v tomto případě ze mě mluví vlastní zkušenost, odřený obličej mě při ranní hygieně pálil ještě po čtrnácti dnech). Lyžuje se od 8 hodin ráno do oběda (pak už je terén příliš změklý, tratě jsou uzavřeny a rolbují se). Odpoledne si můžete jít zaplavat na plovárnu (vstup je většinou již zahrnut v ceně lyžařské permanentky). Osobně jsem navštívil středisko Les Deux Alpes nedaleko Grenoblu, další možností je letní lyžování na ledovci Grande Motte v Tigny.

Je výhodné sledovat nástěnky na vašem pracovišti, neboť často jsou turistické akce pořádány odbory nebo univerzitními sportovními kluby v čase takzvaných prodloužených víkendů (v případě, že státní či státem uznaný církevní svátek připadne na pátek či pondělí, či ještě lépe na čtvrtek - potom pátek je automaticky také volný - tzv. "most") a celá akce vás přijde velmi levně, neboť je bohatě dotována z "FKSP" či jiných fondů a odpadnou vám starosti s dopravou.

A zcela na závěr ještě upozornění pro počítačové maniaky. Připravte se na to, že všude se jak v rámci akademické, tak ale i mimoakademické výzkumné obce pracuje na stanicích MacIntosh. System 7 pro Mac a vyšší jsou schopny přečíst vaše diskety v MS-DOS formátu a převést je do formátu pro Mac a naopak zapsat váš výtvor na Macu do formátu MS-DOS. Pokud se týče textu, s problémy jsem se nesetkal, nespoléhejte se ale příliš na bezproblémový převod grafických informací a složitě formátovaných textů. Přinejhorším se vždy najde nějaký ten PC IBM compatible coby příslušenství nějakého přístroje (v této oblasti se Macy neprosadily). Rovněž tak administrativní sítě jsou budovány převážně na základě PC IBM compatibles, ale na ty vás pochopitelně nepustí (jste přece jen z východní Evropy "...a víte, takové bulharské viry..."). A protože jsme ve Francii, počítačová terminologie je "fully french", jak říkáme mi latiníci. Což v případě práce na Macu tak moc nevadí, tam se v tom stejně nemůžete moc hrabat a v případě MS-DOSu vám budiž útěchou, že povely naštěstí přeloženy nejsou. Co se týče hlášek operačního systému, tak se vás to ptá Oui/Non namísto Yes/No a musíte tedy v kladném případě odklepnout klávesou "o" namísto "y". "Soubor" neboli "file" je "fichier"; "adresář" neboli "directory" je "repertoir" a na to ostatní už velmi rychle přijdete sami.

Takže Bonne voyage.

Tomáš Elbert

USA

Náš cestovatel (přestože je již vycvičen pravidelným čtením tohoto seriálu) se nesmí nechat zaskočit tím, že není orientován v ceně za cokoliv. Američani jsou zvyklí, že se "šopuje". Shoping around uvidíme např. u prodejních pultů tří podobných agentur, u kterých má hezká yuppie (slovo vzniklé ze zkratky Young Urban Proffessional jejím přiblížením k výrazu hippie, se kterým nemá NAPROSTO nic společného, yuppie představuje mladého perfektně, poněkud neformálně, ale ne lacino (casually), oblečeného Američana, obvykle soustředěného pohledu začteného do Financial Times nebo jiného napínavého čtení typu telefonního seznamu) rezervaci na totéž a běhá rychlostí pouštní krůty od jednoho ke druhému s kalkulačkou či papírky a ptá se na ceny a cituje ceny a nabídnuté slevy od sousedů. Je to cosi jako americký orientální bazar. Cestovatel se nesmí stydět ptát se všude na ceny a slevy. Amerika žije slevami (často podle hesla nechci slevu zadarmo). Zeptejte se v hotelu na conditions of corporate rate, antož cestujete v limonádě..., zeptejte se, zda veliká univerzita v sousedství, se kterou máte rande, nemá special price. Nestyďte se zeptat slovutné univerzity, organizátorů konference, firmy, zda jsou schopni vám cokoliv z cesty zaplatit. Nestyďte se sami sebe na americkou univerzitu nabídnout k pozvání (nabídnutý seminář je obvykle slušností), i to je normální. Američani se taky nestydí, a to, v tomto směru, vůbec.

Pro určitou informaci o cenách přinášíme prosincový (97) přehled cen za ubytování. Ceny berte za orientační rozpětí, v závorce je počet amerických jednotek k dispozici. Neuvádíme extrémy jako Ritz-Carlton, Hyatt atp., kde 500-700 dolarů za noc není nic divného. Uvádíme kategorie midmarket, economy a budget. Vůbec slovo economy je užitečné, není to nic hanlivého či pro Američany ponižujícího (jako třeba je přijet na přednášku autobusem typu Greyhound), ptát se na economy services, economy transportation (to může být místní letecký spoj ještě lacinější než zmíněný Greyhound), economy lodging. Na ceny hotelů se můžete zeptat z letiště courtesy telefonem (ptejte se, kde jsou courtesy hotel phones), hotelu se rovnou zeptejte zda má courtesy car nebo shuttle. Začněme seshora od Best Western (2 200 locations) $ 50-215, Quality Inn (418) $ 65-85, Comfort Inn (1291) $ 45-65, Howard Johnson (462) $ 45-55, Days Inn (1618) $ 43-53, Rodeway Inn (201) $ 40-60, Villager Lodge (100) $ 18-28, Econo Lodge (683) $ 38-49, Sleep Inn (145) $ 35-45, Super 8 (1542) $ 40-60, Knights Inn (200) $ 30-40, Travelodge (450) $ 45-54, Microtel (100) $ 39-59 a Motel 6 (760) $ 26-56. Hotely obvykle mají hotelové klubové karty, které si člověk vyplní při příchodu a sleva pro členy je mu rovnou zaúčtována. Avšak jako všude v Americe, čtěte i to, co je drobným písmem v šedivé barvě na druhé straně přihlášky! Někde i za tuto kartu chtějí zaplatit. Nastoupí pak optimalizační výpočet, který snadno odvodí, zda ta sleva není dražší než taxík do jiného motelu. Doporučit lze řetězy Super 8 a Travelodge. Motel 6, jakkoliv je nejlacinější z uvedených, může být někdy docela příjemný a čistý (to není hanění Motelu 6, nepříjemné a nepříliš čisté mohou být i mnohem dražší místa). Super 8 a Travelodge nabízejí většinou snídani a celodenní kávu a led zadarmo, mikrovlnku k použití, často kávovar na pokoji a HBO (jeden z mála televizních kanálů v USA, na kterém lze poznat, že se díváme na film a ne na reklamy). Pro jistotu uvádím spojení Super 8: www.super8.com, 1-800-800-8000, fax (605) 229-8910, adresa Super 8 Motels, Inc., 1910 Eighth Ave., NE, Aberdeen, S.Dakota, USA. Motel 6, který je zapojen do evropského řetězu IBIS/Etap/Formule 1/Novotel/Accor 1-800-466-8356, v Evropě 001-817-355-5502, fax 0032-2-753-5858. Stojí za telefonát či známku říci si jim o seznam ubytovacích kapacit (directory). Bed and Breakfast se snadno najde v jednom z 20 000 míst na http://www.innsandouts.com/. Pak si v klidu doma naplánujete, kde chcete bydlet, kolik to bude stát, zda mají airport shuttle van atd. atd., pošlete jim fax a oni vám pošlou reservation number. Je nutno upozornit na jednu možnou maličkost, jako možný zdroj nedorozumění. - Vzdálenost. Podobně jako Rusové říkají "litr vodky éto nět napítok, kilometr nět distáncija, ženščína mládše soroká nět ženščína", i v Americe platí, že míle není vzdálenost. Jeden cestovatel si onehdá vybral ubytování s poetickým názvem New York - Hyde Park, protože měl co do činění na Sloanově Ketteringově ústavu v New Yorku. Jaké bylo jeho zděšení, když zjistil, že Hyde Park je vesnička u Pougheepsie, asi 100 mil na sever od New Yorku. Na mapce 5 ö 5 mm v rejstříku Super 8 to vypadalo z letiště JFK asi jako z Ruzyně na Vinohrady.

Amerika je jiný svět, sami Američani doporučují v hotelích celou řadu pravidel slušného chování. Tak například, cituji: Neotevírejte dveře ani osobě, která prohlašuje, že je hotelový personál - zavolejte na recepci a ověřte si to. Používejte na dveřích všechna zamykací zařízení, kterými jsou vybaveny. Nenoste drahé klenoty a neukazujte nikde svoje peníze. Nenechávejte cenné věci ani v autě ani v pokoji - uložte je v hotelovém trezoru. Přesvědčte se, že všechna okna jsou dobře uzavřena. Každou podezřelou věc hlaste v recepci.

Potenciální návštěvníci USA se ptají často na ceny (jak by ne). Doplníme proto ceny ubytování namátkou vybranými cenami (přelom 97/8) s určitým komentářem. Cena benzínu (nehledejte petrol, to v USA neprodávají, místo toho mají gas [gae:s] (gasoline), prodávají ho na galony (3.78 lt)) se řídí čímsi jako Karpulsovou křivkou s maximy na $ 1.7 u obou pobřeží a s minimem 90 centů kdesi u Kansas City. Zákonných $ 32 denních diet pro Čecha je celkem legračních, protože jednak spoustu věcí neproúčtuje nemaje na ně dokladu (parkovné, to co sežerou slot machines, spropitné, kterému se alespoň v minimální míře vyplašený cestovatel často obtížně brání, telefony, které jsou z hotelu extrémně drahé) a jednak je tam draho. Pokud zajde do restaurace, je minimální jídlo, kterým je sandwich a ice-water přijde na $ 5-7. Ledová voda je dobré pití ve většině případů (v restauracích) zdarma, a to i s doléváním (refils). Jídlo pod $ 10 je možno koupit vyjímečně. Junk-food (karbanátky v housce a pod.) už přestávají jíst i Američané a stejně přijde celý oběd (full great value meal, jak tomu říkají) na takových $ 4-5. Obvykle to je zvadlý hamburger v napařených houskách, pytlíček pomfrítků, který by nenasytil ani Ferdu Mravence a obrovský kyblík nějaké místní kofoly. S tou kofolou je to podvod, oni naplní ten kyblík ledem a pak jej dolejou nápojem. Pokud je budete chtít nadzvednout ze sedla a napít se, žádejte klidně, s lehkým pokašláním: "no ice, please". K těm "hambáčům" si můžete vzít kečupu, steak sauce, majonézy a podobně, kolik chcete. Stejně budete mít za deset minut pocit pálící žáhy a určité emocionální nenaplněnosti. To už je trochu lepší navštívit American Steak Restaurant typu Arby's, nebo Lion King. Nenechte se mýlit, texaské T-bone steaks zde nemají, mezi oblíbené dvě housky ale dají asi tak 1/4-1/2 libry (4-8 uncí), tj. asi 100-150 g kvalitního roastbeefu. To již určité jídlo je. Pokud ale půjdete do lahůdek (deli), které jsou v každé samošce s potravinami, koupíte kvalitní nakrájený roastbeef nebo pastrami (to je totéž, ale kořeněné) za $ 4/lb (0.453 kg). Půl libry pastrami, (můžete mít i šunku (ham), která je i za polovinu) dvě housky a něco k pití (např. kafe zadarmo v hotelu). Půl libry takového masa je dobré jídlo, na které mnoho hodin nezapomenete. Kdo nechce strádat, koupí si v deli taky misku salátu, kde cokoliv v salátovém baru do misky naloží mu pak prodají na váhu. Doporučuji salátovou omáčku "1000 ostrovů", takovou u nás nemáme. Podobný smíchaný zeleninový salát se v samošce dá koupit za půldolar i v pytlíku v regálu se zeleninou, majonézu má cestovatel od poslední návštěvy u Donaldů v kapse, protože si ji zapomněl dát na housku a moc mu chutnala suchá. Slavnostní večeři si lze vystrojit, pokud nákup výše citovaný doplníme lahvinkou červeného Merlotu z Napa Valley ($ 3.99/0.7 lt). Téměř s určitostí lze říci, že víno pod touto cenovou úrovní je, jak říkají v Rusku, "proletarskyj napítok". Vynikající nápoje na úrovni výtečných archivních vín s denominací původu a ročníku lze však v této cenové kategorii koupit z ošatky vín s postsocialistických zemí (Moldávie, Bulharsko, Rumunsko). Naprostí hýřilové doplní víno sýrem. Jenom vyjímečně abnormální jedinci si koupí sýr americký, připomíná totiž spíše měkčený polyvinychlorid. Snad jen mozzarella je docela jedlá.

Kdo chce však jíst a neutrácet, koupí si v samošce instantní nudle v polystyrénovém (pozor, angl. styrofoam) kyblíčku (např. Ramen Soup Cup, či noodles full meal), v hotelu ho zaleje horkou vodou z kávovaru, nebo studenou a dá na 3 minuty do mikrovlnky (doporučuje se předem odstranit všechen alobal a zjistit v návodu, je-li kyblík microwave safe). Horká voda z vodovodu na hydrataci této dehydrované pochoutky skoro stačí - je nutno počkat více než 10 minut. Instantní kyblík s rohlíkem zaplácne cestovatele na dost dlouho. Skvělý prostředek na zaplácnutí žaludku je i burákové máslo (peanut butter). Jinou alternativou jídla pro mladší vědecké pracovníky na cestách je balíček s 2 xx 5 párky, které lze v provedení z krůtího či kuřecího masa koupit za dolar a ještě k němu často dostat kupón na 50 centovou slevu při příštím nákupu. Obecně americké uzeniny nejsou téměř poživatelné, jsou nakyslé - neboť je strýček Sam konzervuje pravou kyselinou citrónovou. Určitou výjimku tvoří některé párky (franks), Kielbasa Polska, šunka a vcelku dobré a laciné krůtí výrobky. Lákavě vzhlížející slanina (sliced smoked bacon) je dobrá jen po opečení, syrová připomíná uzenou žvýkačku.

Pro cestovatele laktosovitého druhu je docela hodnotným obědem krabička s půl litrem polosmetany (half-cream), kelímek tvarohu (cottage cheese) a houska. Pečivo je v Americe dnes již menším problémem, než to bývalo. Každá slušná samoška má pekařský koutek, kde se dá koupit německý chleba, francouzská bageta a pain, sladké rohlíky croissant a americké housky (buns pro hamburgery, bagels z tužšího těsta, rolls, podobné rohlíkům). Bochníček chleba stojí tak $ 2-3 a houska 30-50 centů. Day-old-bread je obvykle viditelně označen a je nejméně s 50% slevou, podobně jako zelenina a maso. Pití (limonády) je všude v automatech, ale je drahé ($ 0.75/plechovku). Koupíme si je za čtvrtinu v samošce. Cestovatele nesmí překvapit, že dnes se i za evidentně nevratné obaly, jako plechovky od limonád, platí "záloha". Ono je lze v krámě ve speciálním automatu opravdu vrátit. Pro led si dojdeme v hotelu do ledostroje u recepce, led je vždy z pitné vody. Pokud budeme mít chuť na pivo, opět se vyhneme těm laciným. Čech může začít u Coors či Michelob (pozor, ne provedení light). Toto pivo je v cca. litrové skleněné lahvi za cosi kolem $ 1.20, v plechovkách je dražší. Pivo u baru stojí nejméně $ 3 za sklenici, což může být i třetinka. Fajnšmekr na piva vyhledá místní microbreweries, nebo ochutná kanadský Mooshead, nebo Mexickou Coronu, zdaleka se vyhne americkému Budweiseru, který zejména v provedení light představuje cosi, co by se v Čechách dalo nabírat v pověstných vaničkách u výčepu, kde výčepní myjí pulitry se zbytky piva. Napít se můžeme ve většině obchodů a úředních budov z picích fontánek s chlazenou vodou. Vypadají jako cca 1,2 m vysoká krabice z nerezového plechu. Spouští se tlačítkem, pije přímo z fontánky.

Samošky se vyznačují, kromě kupónových slev celou řadou slev vlastních. Zkušený cestovatel se nerozpakuje vzít si kartu stálého zákazníka (vystaví je ihned po obdržení přihlášky pokladník), podobné, jako má u nás Delvita. S kartou (např. u fy Safeway) dosáhne pronikavých úspor. Pokud se týče adresy, bez milosti uvede ulici a číslo z adresy hotelu. Není to nic divného, Američani často v hotelech bydlí.

Jsou však kulinářské zážitky, na které se i Čechovi vyplatí investovat pár dolarů. Málokde na světě najdete něco podobného. Obvykle se vyplatí pročíst si místní průvodce, který bývá k dispozici na letišti, v Chamber of Commerce či budkách Tourist Information zdarma. Lacinější specializované restaurace mají obvykle objednací pult, kde si vyjednáte jídlo, dostanete číslo, jdete si sednout a servírka vám jídlo přinese. V takovém podniku se najíte obvykle cca za $ 10. K lokálním specialitám patří steak z čerstvého růžového lososa, obrovitý mořský krab (lobster), všechny druhy sea-food, cizokrajné kuchyně jako mexická, vietnamská, japonská, thaiská atd. Patří sem také americké speciality jako T-bone steak s kukuřicí, dušené fazole s masem, maso pečené přímo v restauraci na otevřeném ohništi na roštu atd. Takové občerstvení patří, po týdnech párků a Donaldů, k nezapomenutelným osvěžením duše i těla.

O některých amerických zvláštnostech jsme ještě nemluvili. Odhoďme stud a povězme, že plná záchodová mísa vody není chyba instalace a že, (zřejmě to bude těmi vodiči, jak by řekl Jára Cimrman) do této plné mísy se vejde i voda uvolněná splachovadlem. Ono je to "balšóje čůdo". Vy spláchnete, voda se nejdříve vyprázdní a pak teprve naplní. Divák stojí opodál (aby mu přece jenom nenateklo do bot) a v němém úžasu zírá (angl. gaze). Podobně by se na vás díval recepční, pokud byste jej volali ke kohoutku ve sprše, který nejde otočit, jako na studenta, který právě přijel z daleké Umbwakwa-Hacafundy. Zkuste táhnout, tlačit, zvedat, prostě všechny myslitelné pohyby (netrhat). Ono to už půjde. Podobně se pak narafičí i teplota vody. Když jsme u té vody - až se půjdete koupat do hotelového bazénu či jakuzzi (doporučuji !!!) neberte si ručníky z pokoje, pokud nedostanete takový pokyn, pokojská by si myslela, že jste si je vzali jako suvenýr. Recepční nebo služba u bazénu vám je dá, nebo si je tam prostě vezmete. Po použití je necháte ležet na zemi. To jakuzzi si musíte zapnout (podobně jako například infražárovku v koupelně) časovým spínačem na zdi. Jakuzzi je zařízení, které z vašich beder odejme hříchy tohoto světa. Už proto se stojí zato v průvodcích dívat zda hotel, který máte vybrán má (v zimě inside) pool. Nenechte se nalákat na jakuzzi na pokoji, to je jiná cenová kategorie, pro běžného Čecha do 100 let nepřístupná.

Může se stát, že budete potřebovat na skok do Kanady v rámci své americké anabáze. Považuji za velmi důležité poznamenat, že vzácný doklad I-94, který jsme probírali již v minulých pokračováních, Vám nikdo neodejme při vstupu do Kanady a naopak jej chtějí vidět při návratu do USA spolu s multiple entry visa.

Jinak je Kanada země přívětivá, bilinguální a Americe velice podobná. Rozdíly tu jsou, měří se tu v SI systému, dostane se tu mnohem více českých výrobků a v pohraničí téměř vůbec nepotřebujete kanadské dolary. Každý vám ochotně vezme americké 1:1. Srdce Čecha pookřeje když v krámě uvidí pivo z Čech, z jakési zlámané Lhoty, v eurolahvi, bratru za $ 2/láhev. Naopak kanadské pivo v baru přijde i více než na $ 4 za sklínku. Benzín je mnohem dražší, jinak se ceny pohybují na podobných úrovních a potkáte i své staré známé řetězové obchody a obchoďáky.

V Kanadě si můžete koupit kubánský tabák, nesmíte ho však převézt do USA. Prodej alkoholu je regulován Liquor Control Boards a jeho dostupnost (včetně piva) je velmi různá. Jsou města, kde si můžete připadat jako na výletě v Utahu, kde je velmi sucho.

Kanadskou zvláštností je, že nejen označují silnice písmeny (to dělají Američané také), ale používají i několikapísmenné zkratky jako QEW (Queen Elizabeth Way) místo čísel. Žlutý kříž nad silnicí značí přechod, kde musíte dát chodcům přednost, nebo školní oblast. Školní autobusy mají v Kanadě totéž výsadní postavení jako v USA, navíc zastaví-li na ulici ve stanici tramvaj, musíte zastavit také. V Kanadě mají již zvláštní elektronické mýto. Vjedete na silnici, počítač si přečte vaši SPZ-ku a pak Vám přijde domů účet za mýto. Kam ho pošlou cestovateli - Čechovi ale neříkali.

Jak již bylo řečeno, sami Američané mají mnoho podivných rad. Cituji: Pokud někdo do vašeho auta narazí zezadu, nezastavujte a jeďte rovnou na policii. Pokud Vás někdo upozorní na problém s Vaším vozidlem, nezastavujte a jeďte do nejbližší dílny či alespoň na místo, kde je hodně lidí. Nezastavujte na blikající bílá světla - výstražná světla na úředních vozidlech jsou červená anebo červeno-modrá. Pokud na silnici někdo žádá pomoc - nezastavujte. Pokud se ztratíte, zastavte až na dobře osvětleném veřejném místě. Nenechávejte v autě vidět nic cenného. Parkujte pouze na dobře osvětlených místech. Vždy si dobře prohlédněte auto zvenčí a zevnitř, než do něj vstoupíte. Pro jistotu neparkujte nikdy u barevně natřeného obrubníku, pokud jistě nevíte co ta barva v onom místě znamená. Pokud zaparkujete ve svahu, vždy stočte u zaparkovaného auta kola tak, aby, pokud by se náhodou uvolnila brzda, auto samo zabrzdilo o obrubník (v některých státech toto dokonce vyžaduje "vyhláška"). Pamatujte si, že policie a záchranka má telefon 911 a operátor 0. Málokdo vám poradí jak přežít v Americe jako Al Adams Moreno, Private Detective, na http://www.globalinvestigations.com/Seminar.html.

Zem je to jiná, boty a šaty určitého čísla mají jinou velikost než u nás, pánské a dámské boty (na rozdíl jedněch od druhých) jakbysmet. Kupujete si pár kalhot a ne kalhoty (say: pair of Levis, což se ovšem čte [li:vais], podle vzoru [zi:raks] pro xerox). Zvyknete si tady na množství zkratek od pochopitelných jako ave pro avenue, rd pro road, přes ty, o kterých budete přemýšlet jako hwy pro highway, xing pro crossing, až po skvělé výplody lidské fantazie jako pkwy pro parkway. Těmito značkami jsou označovány místní ukazatele, neboť se v celostátním měřítku ušetří asi 47.6 % písmen. Dopravní směrovka PKWY BR pak označuje směr k mostu směřujícímu k parkové cestě. Adresa 2200 W 4^thSt je každému snadno pochopitelná. Město je rozděleno na kvadranty podle světových stran a ulice na půl, jak protínají dělící linie kvadrantů. Dům 1 je na této linii z každé strany jeden. 2200 W znamená 2200 parcela západně od této linie ve čtvrté ulici (4^thSt). Zajímavé je i použití zdánlivých synonym street, way, road, avenue, drive a podobně. V dokonalém pravoúhlém městě (skoro bych řekl čtverečkovaném, ono to pochází z dob zeměměřičů, kteří skutečně rozdělili Ameriku na čtverce 1x1 míle a pak šli dál na menší) jsou někdy například streets od severu k jihu a avenue od západu na východ. Naše adresa 2200 W 4^thSt je tedy velmi výmluvná.

Zem je to zvláštní, zřejmě v ní platí gaussovské rozdělení. To, že je zde tolik geniálních a chytrých lidí, kteří však většinou přicházejí z celého okolního světa, zřejmě (asi aby byla vyvážena vnitřní energie systému) způsobí, že se setkáte s neuvěřitelnými příhodami. Američan se klidně zeptá: Znáte v Evropě jablka?, Je Tito stále u vás prezidentem? Máte v Evropě Indiány? V zanícené diskusi o kvalitě světové filmové produkce opáčí Who is that - you said it - Jean Gabin? Rozdíl Slovinska a Slovenska jim přijde jako hnidopyšský, stejně je to kdesi v Rusku. V zemi, kde 96 % populace o sobě říká, že věří v Boha a kde se ročně prodá 8 milionů Biblí je obtížně uvěřitelné, že 54 % nedokáže vyjmenovat čtyři evangelisty, 63 % dokonce ani neví co to evangelium je, 58 % nezná deset přikázání a, pro zasmání, 10 % si myslí, že Jana z Arku byla Noemova žena a 5 % se modlí proto, aby se jinému dařilo hůře.

Zem je to natolik odlišná, že se setkáte s lidmi, kteří nezamykají domy ani auta a kteří na dotaz, zda byste je mohli poprosit, aby vám náklaďákem odvezli kanape, odpoví - Běž si na dvůr, klíčky sou v zapalování. Na druhou stranu přijdou na návštěvu, přinesou láhev a pokud se nedopije tak si zbytek odnesou domů. Nedivte se ani tomu, že přijdou kolegové z práce, otevřou lednici a s pohoršením se na vás obrátí, co že je to za pořádek, že máte jen to laciné pivo, co jim nechutná (vám ale jo, protože ho byl kufřík (tzv. case) s 24 plechovkami ve výprodeji za $9.99). Nedivte se ani tomu, když si ředitel ústavu nechá kus nedojedeného sendviče zabalit "pro pejska" domů.

Zem je to podivná, zde hnutí za zachování žen jako živočišného druhu došlo tak daleko, že v televizi ukazují kultivovanou zpěvačku obklopenou hordou téměř nahatých mužů a následující vážně myšlený špatný vtip ukazuje muže, který (hlupák) vysvětluje manželce, že by měla být doma a vařit dětem. Emancipace jde ovšem tak daleko, že coby muž potkáte ženu klidně vycházející z budky na pánském záchodě, neboť ten dámský naproti byl přece zavřený - nevíte pak jestli se máte stydět vy nebo ona. O emancipaci se poučíte v baru s Live Entertaiment - tady kolem vás bude tančící osoba, která na sobě má zákonem stanovené minimum látky, dělat psí kusy na vzdálenost, která jde do zlomků milimetrů, a jediné, co smíte dělat vy, je zastrčit jí papírovou pětikorunu za provázek kolem beder či jiný "oděv". "Emancipaci" tam dotáhli tak daleko, že koncem roku 97 byl odsouzen první muž, co pohlavně harašil jiného muže. Bývalá předsedkyně Československého svazu žen Gustina Fučíková by z nich měla radost - muž aby se na osoby opačného pohlaví radši ani nedíval, pokud nemá dobrého právníka rovnou vedle sebe.

Zem je to natolik odvážná, že tady je možné, že českému klukovi, který stěží odrostl škamnám školním, dají na jedné z nejlepších univerzit profesůru jen proto, že je "opravdu dobrej" a neptají se, co budou dělat ti, kteří tam sedí již od minulé doby ledové a na tu svoji profesůru marně čekají a mají za to, že si ji už vyseděli. V této zemi totiž pochopili asi tak v době, kdy Sověti vypustili do kosmu tu kouli s drátama dozadu, že musí investovat (investovat, ne o tom povídat či si na to jenom hrát) do mladých lidí a jejich vzdělání, jinak je zbytek světa zadupe do hlíny až po uši. Pochopili, že pokud mladý člověk je "dobrej", že se (oprávněně) ptá stejně jako Holky Kořenky (Spice Girls) "Proč nám někdo, kdo je starší než 30 let, má říkat, co máme dělat". Aneb, jak říkají na Východě - Molodym vězdě u nás doróga. Pochopili to a taky ti mladí, co na to mají, hýbou světem. Neslyšíte tam - Kdybych já v jejich věku tak byl býval mohl. Anebo - To mně nedovolili. Typ lidí, co by se takhle ptal, včetně těch, co by (v některých zemích) čekali na židli až splní požadavek věkového nároku na tu jejich zaslouženou profesůru, ten šoupe botama a krčí se před šéfem a když ho tento propustí, spěchá k psychoanalytikovi. Je to země tak odvážná, že tam tomu, kdo umí a zároveň chce (a oboje pořádně), může přijít tak dobrá karta, že je to až proti přirozenosti lidské. Samozřejmě je tam (a o tom gaussovském rozdělení jsme již mluvili) asi tak stejně těch, kdo ztroskotali a natloukli si nos, a mraky těch, kdo halt musí věrně pracovat a chodit často k tomu psychoanalytikovi anebo alespoň do místního dragstóru pro lahvinku výprodejního destilátu.

Zem je to jiná, ale natolik zajímavá a impozantní, že, jak by řekl matematik, konečný počet drobných zvláštností a nepříjemností nečiní její atraktivitu jakkoliv menší. O.K. let's get on the road again.

podle vyprávění od táborových ohňů Pavel Drašar