Giacomo Casanova, velký milovník chemie

Článek je věnovaný prof. RNDr. Jiřímu Zimovi, CSc. u příležitosti jeho významného životního jubilea

Abstrakt

A lesser-known aspect of Giacomo Girolamo Casanova's (1725−1798) personality is his strong affinity for the natural sciences, particularly chemistry. Based on his memoirs Histoire de ma vie, other writings, unpublished manuscript, and various contemporary sources, Casanova's interest in chemistry is traced from his youth to his final period in the chateau of Duchcov in Bohemia. It appears that Casanova possessed an unusually broad knowledge of chemical and alchemical practices, which he was able to apply pragmatically to enhance his social status. Key chemical episodes of his life are mentioned and analyzed: the commercialization of his knowledge of mercury amalgamation, chemical motifs in Casanova's escape from a Venetian prison, Casanova's relationship to alchemy – relationship with Madame d'Urfé, meeting with Count Saint Germain, analysis of his famous alchemical instructions for Karl Ernst von Biron – and his attempts to apply his chemical knowledge to industrial purposes. Casanova is thus portrayed as a witness and interpreter of the transition from the late alchemical tradition to the nascent modern chemistry of the eighteenth century. At the same time, the role of chemistry as a means of social mobility and intellectual prestige in Europe of Enlightenment is emphasized. An overview of key chemical events of Casanova's era and their possible echoes in his literary and philosophical work is provided. Casanova's life story thus vividly illustrates how chemical knowledge and experimental skills became valuable forms of social capital during the scientific revolution.

Full text English translation is available in the on-line version.

Málo známým aspektem osobnosti Giacoma Girolama Casanovy (1725−1798) je jeho velmi pozitivní vztah k přírodním vědám a zejména k chemii. Na základě jeho pamětí Histoire de ma vie a dalších děl, nepublikovaných rukopisů a různých dobových pramenů je sledován Casanovův zájem o chemii od mládí až po závěrečné duchcovské období. Ukazuje se, že Casanova měl neobyčejně široké znalosti chemických i alchymických praktik, které dovedl pragmaticky využívat k získávání společenského postavení. Jsou zmíněny a analyzovány klíčové chemické epizody jeho života: komercializace jeho znalosti amalgamace rtuti, chemické motivy při Casanovově útěku z benátského vězení, Casanovův vztah k alchymii (vztah s madam d’Urfé, setkání s hrabětem Saint Germain, rozbor proslulého alchymického návodu pro Karla Ernsta von Biron) a jeho pokusy o průmyslové využití chemických znalostí. Casanova je tak představen jako svědek a interpret přechodu od pozdně alchymické tradice k rodící se moderní chemii osmnáctého století. Současně je zdůrazněna role chemie jako prostředku společenské mobility a intelektuální prestiže v osvícenské Evropě. Je podán přehled klíčových chemických událostí Casanovovy doby a jejich možné ozvěny v jeho literární a filozofické tvorbě. Casanovův životní příběh tak plasticky ilustruje, jak se chemické poznání a experimentální dovednosti staly v období vědecké revoluce cenným společenským kapitálem.